Pokud má někdo potřebu a schopnost vyučovat děti vlastními silami doma, nechť tak klidně činí. Ale ať se nesnaží tento model prosazovat jako jediný správný. Kdyby se zrušila povinná školní výuka a břemeno základního vzdělání dětí bylo přeneseno na rodiče, skončilo by to bezpochyby katastrofou.

Souhlas... akorát že problém bývá spíše opačný... totiž že povinná školní docházka je „jediný správný model“ a přizpůsobovat by se měli alternativci ... ale je fakt, že už se mnohé zřejmě změnilo k lepšímu.

Nějak nechápu, co tím chce autorka říct.

Přeci pokud má dítě zvládat dnešní způsob práce - tedy povinně od do někde vykonávat nějakou činnost, musí se na to připravit. Dřív se taky děti povinně zapojovaly do prací na poli, protože se předpokládalo, že to v dospělosti budou potřebovat, sami se tímto způsobem budou živit. Všechna zvířata, člověka nevyjímaje, se v čase růstu a dospívání povinně něco učí, obvykle shánět si potravu, jinak by zemřela hlady. U člověka to není - a z merita věci ani nemůže - být jinak...

Tak své děti do školy neposílejte. Co na tom, že Vás zavřou a v dospělosti Vaše děti umřou hlady, protože nebudou mít vzdělání a tak ani neseženou práci. Budete si přece stát za svým názorem a nenecháte své děti "znásilňovat" ...

Autorka nepíše nic o neposílání dětí do školy . . .

Jen vyjádřila svůj názor (není úplně mimo mísu).

Škoda, že nenabízí žádné lepší řešení (univerzální a platné pro všechny).

Anarchista je opak etatisty.

Nestačím se divit, Vám opravdu připadá základní školní docházka jako omezování lidských práv? A jak byste si tedy představovala proces vzdělávání? Já bych si např. své děti ani vnoučata netroufla učit, přestože mám VŠ vzdělání, jednoduše proto, že bych na to "neměla"... Pokud si dobře pamatuji, já jsem chodila do školy ráda, měla jsem spoustu kamarádů, mé děti také, obě také vystudovaly VŠ a jsou ve svých oborech úspěšné a prospěšné nejen pro sebe, ale i společnost, protože jejich práce má smysl (např. syn je stavař, bez vzdělání by tu práci dělat nemohl a já bych ho to určitě nenaučila)...

Svou otázku sice směrujete na autorku blogu, ale myslím, že kdybyste si sama vyhledala zkušenosti lidí, kteří volili trochu jinou cestu než vy, sama byste brzy zjistila, že ta Vaše volba ohledně vzdělání Vašich dětí není jediná vedoucí k rozumným výsledkům a ani aplikovatelná na všechny bez rozdílu. Zobecňování toho, na co si vy osobně „troufnete“ nebo co byste vy „měla“ není rozhodně rozumná cesta k určování toho, co by mělo být pro společnost přijatelné.

Vím o čem mluvíte, bohužel k tak radikální změně přístupu je potřeba nejen odvaha vystoupit ze zajeté, bezpečné rutiny ale i široká podpora společnosti. U našich dvou kluků jsme to v devadesátých letech řešili alespoň v prvních letech školní docházky domácím vzděláváním a i to si prosadit nebylo v 90.letech úplně snadné. Každopádně karma za zajímavý blog a rozšíření přehledu - o Summerhillu a „svobodauceni.cz“ jsem až dosud nevěděl.

Ano, jistě je to velká intelektuální výzva, přemýšlet o tak zásadní změně paradigmatu. To nepochybně. A to je to jediné řešení, které také nabízím - zamýšlet se nad věcmi, které mnohdy přejímáme tak nějak automaticky. To je ten první a zcela zásadní krok. Děkuji za komentář.